Studentská rada se na našem gymnáziu schází jednou měsíčně, zástupci učitelského sboru spolu se zástupci jednotlivých tříd přicházejí řešit, jak zpříjemnit studium na gymnáziu pro obě strany.
Je ráno, půl osmé. Škola zeje ještě prázdnotou. Jen do jedné třídy se pomalu trousí obětavci, kteří oželeli zase po měsíci půlhodinu ranního lenošení v posteli pro zájmy své třídy. A že se dnes bude diskutovat zase o všem možném, jedná se vlastně i o jejich zájmy . Jsme tu už skoro všichni. Z každé třídy přišli dva důvěrníci, kteří včera nebo už minulý týden vyslechli všechny připomínky, o kterých se stále jen mluví a nikdo s nimi nehodlá přijít rovnou. Zkrátka - byla to jedinečná příležitost pro ty, co mají neustále plno stížností, ale přijde-li na lámání chleba, není slyšet jediného slova.
Do třídy vchází paní ředitelka se svým zástupcem. S jejich příchodem považujeme náš diskusní kroužek se vznešeným názvem Studentská rada za zahájený. Jsme vyzváni k předložení svých námětů. Děvčata z prvního ročníku hlásí, že odpoledne jejich spolužáci nestíhají autobus. Paní ředitelka si ihned poznamenává a slibuje, že zjistí, co by se s tím dalo dělat. Na oplátku nám oznamuje, že se příznivci teplých nápojů mohou těšit na nový automat. Pokračujeme v diskusi. Společně plánujeme, navrhujeme a vymýšlíme kompromisy. Pan zástupce nám přibližuje novinky, které budou v nejbližší době zavedeny ve škole, nebo naopak, co se bude rušit a především proč. Všechno je nám řádně vysvětleno, aby nedocházelo k nedorozumění mezi studenty a školním personálem. Mluvíme o věcech, na které se často zapomíná a na které především není čas. Snažíme se vytvořit takový most mezi studenty a profesory. Komunikujeme s nimi za všechny. Paní ředitelka nás seznamuje s novými organizačními záležitostmi. My si jí postěžujeme na krátké prázdniny a krátké přestávky. S chápavým výrazem ve tváři nám svěřuje, že s těmito problémy nejspíše všech studentů v zemi ona sama nic nezmůže. Za pokus to ale stálo, nemyslíte? Ve stejném duchu pokračujeme.
Právě zazvonilo na hodinu. Uteklo to jako voda. Na papíru máme hodně poznámek, které budou zajímat celou naši třídu. Teď je jen na nás, jakým způsobem budeme všechny novinky tlumočit. Už dokážeme odhadnout, co by se mělo vyzdvihnout a co stačí jen říct. Ve chvílích volna se snažíme co nejjasnějším způsobem spolužáky seznámit s prvky, o kterých se diskutovalo na radě. A to už zase slyšíme nové námitky nebo nápady. Celé se to opakuje. Něco se řekne a spolužáci reagují, mluvíme o všem.
Naše studentská rada se schází už od září a díky ní se vyjasnilo už velké množství nedorozumění mezi studenty a vedením. Stala se takovou službou, díky níž jsou všichni informováni v pravý čas a přesně. Naplňuje nás pocitem, že nás někdo poslouchá. Nejsme už jen těmi, kteří ihned po poslední hodině prchají naházet do svých hlav kvantum informací, aby byl zítřejší pobyt ve škole o něco snesitelnější. Někteří už v pojmu škola nespatřují hrozbu, naopak místo, kde si lidé mají o čem povídat. Nemusíme se bát odmítnutí.