Všichni naši studenti se shodují v tom, že dějepis se učíme proto, abychom se poučili z chyb našich předchůdců a vyvodili z nich správné závěry.
Dějepis nám podává základní a spolehlivé poučení založené na poznatcích soudobého vědeckého poznání. Nastiňuje studentům hlavní linie a fakta o vývoji společnosti – jak žila, jaké jsou osudy různých národů a státních celků. Úkolem dějepisu je také přiblížit studentům každodenní život lidí v daném období:
Kýta se osolí, opepří a okmínuje, dále se posype drceným koriandrem a přidají se bylinky podle chuti. Takto upravené maso se zabalí do kousku kůže a zajistí protknutou větvičkou. Pak se vloží do kotlíků s vodou a přivede do varu vhozením kamenů rozpálených v ohni. Maso můžeme též grilovat nebo péci na rožni. Příloha: křepelčí vejce a brambory pečené v horkém popelu.
Poznáte, co do receptu nepatří?
Ženy v období gotiky si vyholovaly vlasy na čele, aby měly vyšší čelo a byly tak neodolatelné. V Číně zas maminky svým dcerám vázaly prsty na nohách pod chodidly, aby měly malé nohy.
Víte, které maminky vázaly svým dětem kožené pásky přes nosy, aby nevyčnívaly z obličeje?
Posláním dějepisu je také naučit studenty srovnávat historické události, orientovat se v jejich problematice a seznámit je s významnými osobnostmi, které se vepsaly do politických nebo kulturních dějin.
Narozen na Korsice v 2. polovině 18. století. Jeho první „ dobrodružství“ byl boj za nezávislost Korsiky.Roku 1798 neuspěl ve válce proti Velké Británii v Egyptě. Roku 1799 byl prohlášen konzulem. 1804 se prohlásil francouzským císařem. Považoval se za pokračovatele římských císařů. 1805 zvítězil v bitvě u Slavkova. Osudné bylo jeho tažení do Ruska roku 1812. Byl poslán do vyhnanství na ostrově Elba, ale uprchl a vrátil se do Francie. Jeho vláda trvala 100 dní a ukončila ji porážka v bitvě u Waterloo roku 1815. Zemřel ve vyhnanství na ostrově Sv. Helena.
Výuka dějepisu je cyklický proces. To znamená, že probíraná témata se opakují, ovšem přizpůsobená rozumovým schopnostem studentů pro:
Nezastupitelné místo v procesu učení má kromě výkladu učitele také proces poznávání a vlastní zkušenosti. Nemůžeme se bohužel vrátit do doby, o které se učíme, ale využíváme to, co nám naši předkové zanechali:
Dějepis je předmět vyprávěcí, takže je v učebním procesu také důležitý samotný student. Studenti diskutují o probíraných tématech nebo se sami snaží odhalit příčiny a důsledky určitých událostí. Jsou tedy nejen posluchači, ale také aktivními badateli a řešiteli „ záhad “. Své znalosti můžou potom uplatnit v různých soutěžích v rámci školy nebo i celé republiky. Pokud se naši studenti rozhodnou maturovat z dějepisu nebo se chtějí dějepisu dále věnovat, mohou v posledním ročníku studia navštěvovat dějepisný seminář, kde si rozšiřují a upevňují svoje znalosti.
„ Proč bych chtěla maturovat z dějepisu? Protože mě baví a jsem zvědavá, co a proč se v minulosti stalo. Dějepisu se chci věnovat i nadále a maturita je pro mě tudíž velmi důležitá.“
„ Rozhodla jsem se pro maturitu z dějepisu, protože mě dějiny, jak našeho národa tak i světové, vždy fascinovaly. Studiem na gymnáziu se moje obzory značně rozšířily a já doufám, že maturita z dějepisu mi umožní další prohlubování mých znalostí. A snad budu mít možnost věnovat se dějinám naplno.“
„ Maturitu z dějepisu jsem si vybrala, protože se zajímám o historii a chtěla bych ji studovat i na vysoké škole. Dějepis mě bavil už na základní škole a gymnázium prohloubilo moje znalosti. Baví mě forma studia i systém vyučovací hodiny.“
„ Dějepis patří mezi předměty, ze kterých bych chtěla maturovat, protože se mi zdá velmi zajímavý. Obsah dějin je velmi bohatý a někdy téměř nevysvětlitelný, aspoň na první pohled. A právě proto, že se tam občas objevují věci tajemné, a také proto, že se historie opakuje, patří dějepis k jednomu z mých maturitních předmětů.“



Mgr. Bohuslava Karbanová a kolektiv vyučujících dějepisu